Pastva
Pozor na jedovaté rostliny
-Tis červený
-Orlíček obecný
-Pryskyřník prudký
-Starček barborkolistý
-Fazol ohnivý
-Rulík zlomocný
Vhodné rostliny
-Kulturní trávy s příměsí motýlokvětých rostlin (vičenec, štírovník)
Nejvhodnější jsou
- Jílek anglický
- Kostřava luční a červená
- Lipnice luční a úrodná
- Psineček bílý
- Psárka luční
- Srha laločnatá
- Ovsík žlutavý
Jak by měla vypadat pravidelná péče o pastvu
1. Rozdělení pastviny
Pastevní oblast si rozdělíme do dvou až čtyř sekcí v závislosti na velikosti a počtu pasených koní. Koně nechejte v první sekci tak dlouho dokud nedojdete k závěru, že potřebují přehnat kvůli nedostatku trávy. Nezapomínejte, že by koně měli mít přístup k bohatému travnímu porostu v nadměrném množství. Protože vypásání podporuje růst rostlin, je důležité zajisti, aby zvířata zůstávala na místě tak dlouho, dokud nespasou porost nakrátko. Podle výzkumů prováděných v New Forestu skot a vysoká zvěř tráví až 98 procent času spásáním defekačních zón vytvořených poníky, čímž snižují pastevní zátěž zbylého travního porostu a navracejí pastvině její úživnost.
POZOR: Klisny v posledních dvou měsících březosti, klisny s hříbaty po dosažení jednoho týdne stáří a mladí koně s neukončeným růstem potřebují „rotovat“ kvůli získání kvalitní pastvy rychleji. Sportovní a dostihové koně je naopak dobré krmit koncentrovanými krmivy a trávou. Tato zvířata nepotřebují přístup k příliš velkému množství měkké, rychle rostoucí trávy, budou ji zbytečně ničit. Nezbytností je však pro ně tráva s vysokým podílem vlákniny, která kompenzuje nedostatek vlákniny v jejich krmné dávce. Poníky a zástupce některých dalších plemen můžeme držet na chudších pastevních porostech, nebo jejich pobyt na pastvině časově omezovat, aby se u nich předešlo zdravotních problémům způsobeným přežráním.
2. Čištění
Pastvinu bychom přibližně 2. týdně měli zbavovat pevných výkalů – koňských koblížků. Nedojde tak k invazi hlístů (červů).
3. Ideální využití pastviny
Koně můžeme pást s hovězím dobytkem a později, když trávy ubude, s ovcemi. Takové ošetřování pastviny pak vyžaduje jenom velmi málo lidské práce a je zajímavé i po finanční stránce.
4. Posečení
Po přehnání zvířat se vypasená první sekce poseče na výšku okolo deseti centimetrů. Tím odstraníme vrcholové části rostli nesoucí semena a zamezíme tak vysemenění plevelných rostlin jako jsou bodláky, šťovík a řada dalších širokolistých rostlin. Současně se vyhneme používání drahých a ekologicky nežádoucích herbicidů.
Pokud však v pravidelných intervalech odstraňujeme kvetoucí vrcholy rostlin, po dvou až třech letech záplavy kopřiv, šťovíku, bodláků a dalších nežádoucích rostlinných druhý vymizí z pastviny i bez aplikace herbicidů, umělého dohnojování dusíkem nebo vápnění kyselých půd. Tuto zkušenost mimo jiné potvrdili i specialisté z výzkumného ústavu ve střední Francii.
5. Vláčení
Vypasenou sekci také vyvláčíme (k tahu brán můžeme použít koně). Díky tomu se rozmetají hromádky výkalů, takže se nám nerozšíří defekační zóny. Čím častěji pastvinu vláčíme, ať už během pastvy, nebo těsně po jejím ukončení, tím lépe. Vláčení samozřejmě také provzdušňuje půdu a podporuje růst strávy.
6. Válcování
Válcování můžeme použít na jaře po vláčení, když je porost ještě nízký (max. do 10 cm výšky). Slouží k upevnění měkkých míst, ke srovnání povrchu a zlepšení vlhkostních podmínek půdy. Pomáhá obnovovat drn. Válcujeme hlavně jílovité půdy.
7. Dosévání, založení nového porostu
Jestliže pastevní porost vykazuje přibližně 20 % holých míst, můžeme ho dosévat, a to buď na přelomu března a dubna nebo července a srpna dávkou 20 kg osiva/ha. Oproti tomu je-li bez porostu více jak půlka ploch přistoupíme k novému osetí dávkou 20-40 kg opět ve stejných termínech.
8. Hnojení
Po ukončení pastvy bychom v dané sekci měli rovněž rozhodit hnůj. Rovnoměrná vrstva hnoje dodá trávě živiny pro rychlejší růst a sníží zátěž vypásané oblasti, protože si koně přestanou „vybírat“ místa pro pastvu. Pokud jsou „kupky“ příliš velké, můžeme pohnojenou plochu ještě přejet bránami.
Hnoji dáváme přednost před umělými hnojivy, která potlačují jetel v porostu. Je smutnou skutečností, že jakmile jednou začneme hnojit uměle, budeme rok od roku potřebovat vyšší dávky hnojiv k udržení úživnosti pastviny, neboť rostlin schopných dotovat půdu dusíkem (tzv. leguminóz) začne výrazně ubývat. Jedinou nevýhodou aplikace hnoje je delší doba (průměrně dva až tři roky) vedoucí k obnovení původních úživnosti pastvi. Pokud však správně hospodaříme, v příštích letech se už můžeme těšit pouze na zlepšování situace. Další výhoda použití hnoje spočívá v tom, že se v systému neztrácejí živiny a dusík, vázaný na přítomnost jetele, podporuje růst dalších druhů rostlin. Tvořící se humusová vrstva navíc přitahuje množství žížal, bezobratlých živočichů, hub a bakterií, které rozkládají organický materiál a uvolňují z něj další živiny pro růst rostlin.
Po senoseči necháme pastvinu opět obrůst a tím ji připravíme k opětovnému vyhnání koní na pastvu. Velkou výhodou tohoto systému je jeho nízká finanční náročnost a možnost získání sena na zimu. A v neposlední řadě je to obnovení nebo upevnění pouta mezi majitelem koně a matkou Zemí. Odtud už je jen krůček ke změně přístupu ke krajině jako celku a její revitalizaci formou vysazování stromů nebo živých plotů.
