Koníci

Krok
Krok je nejpomalejší chod koně, o rychlosti pouhých 7 - 8 km/hod., ale nejdůležitější, protože je nejméně namáhavý. Koně při něm vydrží nejdéle pracovat, chladnokrevníci pracují při těžké práci pouze v kroku. Je čtyřdobý - slyšíme tedy údery všech čtyř kopyt. Tělo je v každé fázi kroku neseno a podpíráno nejméně dvěma končetinami. Rozeznáváme krok střední, prodloužený a shromážděný. (Někteří koně se pohybují tzv. mimochodem, při kterém slyšíme pouze dva údery- zároveň vykročí a došlápnou končetiny na jedné straně.

Klus
Klus je druhým chodem koně, často používaným pro překonávání delších vzdáleností (pod sedlem i v zápřahu.) Je středně rychlý (15 km/hod.), dvoudobý - současně se při něm odrážejí diagonální (proti lehlé) končetiny. Tělo se na okamžik ocitá v momentu vznosu - není podpíráno ani jednou končetinou. Podle síly odrazu rozlišujeme klus pracovní, střední (prostornější), prodloužený a shromážděný. Lidé vyšlechtili i několik plemen, která jsou zaměřena pouze na velmi rychlý klus a jejich dostihy se nazývají klusácké. Jde např. o amerického, orlovského, francouzského klusáka. (Tato plemena dosahují na kratší vzdálenost rychlostí až 40 km/h.)

Cval
Cval patří mezi nerychlejší a nejnamáhavější chody koně o rychlosti přibližně 30 km/h. Je třídobý a podle toho, která končetina vykoná poslední (tedy třetí) dobu, rozlišujeme cval na levou nebo pravou nohu. Ve volnosti si kůň volí nohu, na kterou chce cválat, sám, když je unavený, vystřídá je. Pod jezdcem tak činí na pobídku. Také ve cvalu je moment vznosu, kdy tělo není podpíráno žádnou končetinou. Rozlišujeme cval poracovní, střední, prodloužený a shromážděný. Trysk je pojem nasprávně užívaaný pro vystupňováný cval. Po celém světě se konají dostihy anglického plnokrevníka - jediného plemene vyšlechtěného pouze pro rychlost.

Vyhazování
Vyhazování je přirozenou reakcí koně na vnější podněty a pochází z doby, kdy koně ještě žili divoce v přírodě a byli loveni šelmami. Když koni šelma skočila na hřbet, snažil se ji vyhazováním shodit. Později toho využili lidé nejprve při výcviku koní, kteří se vyhazováním na jezdcovu pobídku zbavovali sevření nepřátel. Později se tento prvek stal cvikem vysoké jezdecké školy a dnes je možné ho vidět např. ve Španělské jezdecké škole ve Vídní. Může být však i výrazem vzdoru a neochoty pracovat pod sedlem nebo jen "radostí ze života" a součástí bojů hřebců.

Válení
Válení je pro koně přirozené, zbavuje se tak parazitů a drbe se, prokrvuje kůži. Kůň si nejprve vybere vhodné místo (často prachové nebo blátivé), klekne si na přední nohy, poté složí pod sebe zadní nohy a začne se válet. Často se i při válení převaluje, proto je potřeba dbát na bezpečnost, pokud stojíte poblíž (koně se rádi válejí např. po vykoupání nebo plavení)" Také box by měl být dostatečně prostorný, aby v něm kůň během válení neuvízl - pak je zapotřebí rychlé pomoci. Válení, neklid, pocení či kopání po břiše však může být příznakem velice nebezpečného onemocnění - koliky. V takovém připadě je třeba začít koně provádět a neprodleně volat veterináře.

Skok

Vzpínání

Ležení